PUTOVÁNÍ S KARLEM IV. – seriál o Karlovských místech napříč republikou – STŘEDOČESKÝ KRAJ


29. 12. 2015

Středočeský kraj – Karlův rodný kraj

Představujeme další z regionů.

 

Zamek_Karlštejn

 

Středočeský kraj – Karlův rodný kraj

Středočeský kraj patří mezi největší a nejvýznamnější kraje v České republice. Za výsostné postavení kraje může z větší části příznivý historický vývoj. Ve vrcholném středověku, tedy v době posledních Přemyslovců a prvních Lucemburků na českém trůnu, bylo dnešní teritorium kraje srdcem Českého království. Tady se od pradávna sbíhal politický a hospodářský život celé země. Kvetly zde královská města a hrady, které sehrály v českých dějinách významnou roli, a osudově zasáhly také do životů lucemburské dynastie i samotného Karla IV. Ve středověku navíc zdejší kraj vydával po celá desetiletí svůj nevídaný stříbrný poklad, jenž se stal základem velké moci českých středověkých králů.

V kraji se během vrcholného středověku koncentrovala především důležitá královská města, tj. města, která byla založena z popudu panovníka, jehož významným zdrojem financí se stala, za což od něj často obdržela důležitá privilegia a svobody. Nejvýznamnějším královským městem ve středověku hned po Praze se stala Kutná Hora. Její sláva se donesla i daleko za české hranice, neboť zde se nacházela ložiska stříbrné rudy, jež byla tehdy považována za největší v Evropě. Děd Karla IV. z matčiny strany Václav II. stanovil královská práva nad těžbou stříbra i mincovnictvím, přičemž zavedl jednotnou minci, jejíž ražení soustředil v Kutné Hoře ve Vlašském dvoře. To byl počátek slavných Pražských grošů. Pozornost Kutné Hoře věnoval i Karlův otec Jan Lucemburský, ale byl to až sám Karel, který městu projevoval velkorysou přízeň, a to prakticky od počátku svého působení v Čechách, jež se datuje od jeho návratu z Itálie v roce 1333.

Karel si byl vědom důležitosti Kutné Hory pro příjmy královské pokladny, vždyť tak jedině mohl rozehrát ambiciózní evropskou politiku, upevnit královskou moc v Čechách a financovat nákladné stavby svého dvora. Již od roku 1341 Karel vyčlenil desátek ze stříbrných kutnohorských dolů, z něhož později dotoval především stavbu katedrály sv. Víta na Pražském hradě. Město se za Karlovy vlády těšilo velké svobodě a nebývalému rozkvětu. V Kutné hoře vznikl kostel sv. Jakuba a jiné další svatostánky, radnice i moderní hradby. Roku 1363 se v pramenech zmiňuje i městská škola. Vrcholné slávy se však Kutné Hora dočkala až za vlády Karlova syna Václava IV., který v městě často pobýval, jelikož si zvolil zdejší Vlašský dvůr za jednu ze svých královských rezidencí.

Dalšími královským městem v dnešním Středočeském kraji byl Beroun, jehož význam byl dán zejména výhodnou strategickou polohou a koncentrací produktivní řemeslné výroby. Karel byl pečlivý hospodář, jehož přízni se těšila zejména ta města, jež měla skutečně dlouhodobě strategický význam. Kromě Berouna proto Karel projevoval přízeň i Čáslavi, která vznikla při jedné z hlavních zemských stezek spojujících Čechy s Moravou. Této důležitosti si byl Karel dobře vědom, takže v roce 1355 Čáslav v zákoníku Majestas Carolina znovu zahrnul mezi přední královská města v Čechách. To samé se týkalo například Nymburku. Mnohem významnější stopu Karel zanechal v Kolíně. Za svou vládu vydal Kolínu celkem čtrnáct listin, jimiž městu udělil rozsáhlá privilegia v hospodářské oblasti, z nichž vyniká především právo skladu dřeva. Plavci dopravující dříví po Labi museli ve městě na čtrnáct dnů zastavit a nabídnout dřevo zdejším měšťanům a kutnohorským horníkům. Z Karlova nařízení byl navíc zdejší chrám sv. Bartoloměje, který vyhořel v roce 1349, velkoryse přestavěn jeho dvorním architektem Petrem Parléřem.

Podobné štědrosti se nedostalo dokonce ani Kouřimi, která byla jedním z nejvýznamnějších královských měst v Čechách se starobylou tradicí. Přesto město za Karlovy vlády obdrželo četná privilegia a svobody. Velmi významným královským městem byl také Mělník, jenž se ve středověku stal z Karlova nařízení věnným městem českých královen. Matka Karla IV. Eliška Přemyslovna ve městě několikrát pobývala během svých častých manželských neshod s Janem Lucemburským. Za Karlova panování došlo k rozvoji mělnického vinařství i celé městské obce. Ve zdejším malebném městě roku 1393 dožila i čtvrtá a poslední Karlova manželka Alžběta Pomořanská. Neméně důležitým královským městem byl i Slaný, u něhož Karel pečlivě pečoval o rozvoj místních řemesel. Městu udělil například právo mílové. Nejvíce se však Karel do historie města zapsal tím, když po roce 1371, kdy Slaný zachvátil krutý požár, věnoval neobvyklou péči rekonstrukci města v jeho bývalé síle a kráse.

Za Karlova panování došlo ve zdejším kraji i k rozkvětu dalších měst, jež sice nebyla královská, avšak jejich význam to nijak výrazněji neumenšovalo. Často se zapomíná, že velkou postavou česká historie 14. století byl vyjma Karla IV. i biskup a od roku 1344 také první arcibiskup pražský Arnošt z Pardubic. Tato významná postava, která patřila k předním Karlovým rádcům, spolupracovníkům a přátelům, se významně zasloužila o rozvoj biskupských měst. Ať již šlo o Český Brod, kde byly za Arnošta z Pardubic vybudovány kamenné hradby s opevněnou tvrzí, nebo o Příbram, jež se dočkala nového hradu, dalších svatostánků a dokonce i vlastní školy. Na městečko byly Karlem v roce 1356 povýšeny Žleby a v této době také pravděpodobně i Velvary. Karlovou zásluhou došlo i k povznesení Poděbrad, jež Karel během své vlády udělil do správy rodu pánů z Kunštátu, z něhož později pocházel slavný český král Jiřík z Poděbrad. Lucemburkové měli velmi vřelý vztah i k Lysé nad Labem, kde stál významný hrad, který patřil českým královnám. Karlova třetí choť Anna Svídnická navíc věnovala zdejší lyskou faru klášteru Augustiniánů v Praze na Karlově.

Kromě královských hradů se ve Středočeském kraji nalézá také celá řada významných královských hradů, které se své roky slávy užívaly v době přemyslovské a lucemburské. Na prvním místě je nutné uvést Křivoklát, na který Karel IV. za svého dětství neměl dobré vzpomínky, jelikož zde byl v letech 1319 – 1323 nedobrovolně internován svým otcem a odtržen tak od milující matky Elišky. I přes dětské trauma Karel na hrad nikterak nezanevřel. Často zde pobýval a v roce 1335 se mu právě na Křivoklátě narodila první dcera Markéta. V dalších letech své vlády Karel ale preferoval Karlštejn, nový královský hrad, který založil roku 1348. V Karlových plánech se měl Karlštejn stát perlou veškerého korunního jmění a místem, kde by byly uchovávány říšské korunovační klenoty. Na samotnou výstavbu Karel důkladně dohlížel a na Karlštejně se v druhé polovině své vlády často a rád zdržoval ve chvílích oddechu a klidného rozjímání.

Mimo Křivoklátu a Karlštejna se Karel věnoval i přestavbě a rozšíření hradu Žebráku, kde později trávil dlouhé chvíle jeho syn Václav IV., a Týřovu, jenž byl jedním z prvních královských hradů, které Karel po návratu do vlasti v roce 1333 vykoupil ze zástavy. Karlově přízni se těšil i lovecký dvorec v Dobříši, na který přenesl nejvyšší lovčí úřad české Koruny a připojil k němu třináct panství. Arcibiskup Arnošt z Pardubic svou péči věnoval například biskupskému hradu Dražice (Benátky nad Jizerou). Jeho nástupce Jan Očko z Vlašimi, který byl na arcibiskupský stolec povýšen v roce 1364, přízeň věnoval naopak Vlašimi, jež byla jeho přičiněním povýšena na město.

Karel IV. se jako velký podporovatel církve a hluboce zbožný křesťan zasloužil o rozvoj a vznik celé řady významných středočeských sakrálních staveb. Za jeho vlády se dočkala nové výzdoby kapitulní síň Sázavského kláštera, kde byly vytvořeny nástěnné malby ze života Panny Marie. Ke své pozdější slávě se nadechla Stará Boleslav (dnes část souměstí Brandýs nad Labem – Stará Boleslav), kterou Karel s oblibou navštěvoval, jakožto místo obzvláštní duchovní hodnoty pro České království spojené se svatováclavskou tradicí. Karel ve Staré Boleslavi nařídil především výstavbu nového opevnění. Roku 1357 založil i cisterciácké opatství Panny Marie v Klášterní Skalici. Za Karlovy vlády jsou také poprvé zmiňovány obec Praskolesy, kterou Karel daroval kapitule Karlštejnské, a kostel Nanebevzetí Panny Marie v Bezdědicích, jemuž velkorysý císař věnoval pro zdejší oltář vzácné tabernákulum (svatostánek skříňkového tvaru určený pro uložení nádob spojených s Večeří Páně).

Dalšími karlovskými místy ve velice hojném Středočeském kraji jsou pak Černošice, Drobovice, Jílové u Prahy, Kralupy nad Vltavou, Lobkovice, Neratovice, Rakovník, Říčany, Sedlčany, Tetín, Točník či Kuchař.

V Karlově životě a vládě sehrál Středočeský kraj důležitou úlohu. Byl silným a stabilním centrem jeho dědičného království. Nacházely se zde klíčová města a hrady, jež se staly důležitou hmotnou oporou i zázemím jednomu z nejvýznamnějších vrcholně středověkých panovníků Evropy. Karel si uvědomoval důležitost celého kraje a věnoval mu proto po celou dobu svého života neobyčejnou péči a náklonost. K Středočeskému kraji však Karla táhlo i srdce, vždyť to byl kraj, kde prožil většinu svého života. Považoval jej tak především za svůj rodný kraj. Tento Karlův vřelý regionální vztah přetrval celé věky a není vůbec náhodné, že je právě ve Středočeském kraji vzpomínka na Karla IV. a jeho slavnou vládu bezesporu nejživější z celé dnešní České republiky.

 

Projekt byl realizován za finanční podpory Středočeského kraje

logo_středocesky kraj