Morality Karla IV.


2. 11. 2015

Morality Karla IV. jsou souborem praktických návodů pro život určených lidem mocným i prostým, které sepsal sám Karel IV.

1. Královskou důstojnost zdobí, když ji poslouchá lid jí podřízený. A stejně tak ji zdobí, když se král stará víc o to, jak se mají lidé, než se má on sám, protože je spjat s lidmi, jako duše je spjata s tělem.

2. Jestliže král zamýšlí shromáždit poklad loupením a nespravedlností, zamýšlí něco, co není pravda, protože takovým způsobem se poklad hromadí jen za cenu pustošení země.

3. Jestliže král opomene zkoumat činy svého lidu, svých rytířů a svých nepřátel, pak jednoho dne nebude bez starosti o svou vládu.

4. Jak dobře je lidu, jehož král dokáže věci jasně posoudit, umí se rozhodnout a zná, co má znát. A jak špatně je lidu, když králi něco z toho chybí.

5. Když král pohrdne nějakou maličkostí z toho, oč má pečovat, maličkost přestane být maličkostí. Podobně se u nemocného tělesná slabost rozmůže a ochromí celé tělo, pokud se jí nevyjde vstříc s lékem.

6. Pokud se král nechá ošálit lichotkami nepřítele, jeho sladkými slovy, a nepřihlédne k jeho činům, bude nepřipraven, až jej nepřítel náhle napadne.
Stejně tak neunikne smrti, koho náhle a nečekaně napadne svým skokem lev.

7. Pro krále je důležité vybavit syna znalostmi o tom, jak uchovat královskou moc, jak být spravedlivý k lidu a jak zvládat vlastní špatnost. Ať jej nenechá trávit mnoho času lovem nebo jiným touláním, ale naučí jej jasně se vyjadřovat a zařídí, aby se vyhýbal marnostem.

8. Pro krále je důležité, aby se jeho dobrodiní projevovalo na mužích dobrých a na těch, kdo usilují o vědění. Budou se pak více snažit tyto vlastnosti pěstovat.

9. Když král chce, aby někdo poskytoval nějakou službu, je pro něj důležité nejprve poznat mravy toho člověka, a jak dokáže řídit sebe, svůj dům a své blízké. Když se král dozví, že má dobré mravy, zvládá své postavení, dbá zákona a trpělivě snáší potíže, jež ho potkávají, ať potom zařídí, aby mu sloužil, pokud k němu nechová zášť.

10. Vím, že ryzí přítel, jenž tě miluje, je lepší než bratr ( i otec i matka), který si přeje tvou smrt, aby zdědil tvůj majetek.

11. Všechno na světě dychtí po své obdobě.

12. Když někdo nedokáže zkrotnout a zklidnit se laskavou domluvou, postarej se, aby zkrotnul potupným a drsným potrestáním.

13. Zdravé tělo je velké bohatství a spokojené srdce velká radost.

14. Poslušnost z lásky je pevnější než poslušnost z nadvlády a strachu.

15. Zkušenost s věcmi bývá příčinou cenného napomenutí a výhled na jejich konce příčinou pevné věrnosti.

16. Na tomto světě je dobré a vznešené mít dobrou pověst, na onom zase nebýt trestán.

17. Zdravější je mlčet, než mluvit s hlupákem a vyhledat samotu než se spolčit se zlými lidmi.

18. Když je král zločinec, je lépe tomu, kdo se s ním nestýká, než tomu, kdo u něj má významné postavení.

19. Lepší je člověk neplodný, než člověk s nejapným synem.

20. Lépe je stýkat se s moudrým chudákem než s bohatým hlupákem.

21. Prostřednictvím moudrosti lze dojít pokory, dobré vůle, zbožnosti a vyhnout se hříchům.

22. Kdo hledá moudrost, aniž by četl a lopotil se ve snaze ji získat, nejedná správně. Kdo se domnívá, že už ji má, jen trochu nedokonalou, neví nic.

23. Kdo má dluhy v díle, jimž je povinen svému Stvořiteli, má jistě v každém jiném dobrém díle dluhy mnohem větší.

24. Nevěř tomu, kdo tvrdí, že zná pravdu a přitom dělá její opak.

25. Děti touží po sladkostech a nepřestanou je jíst, ani když se jim bude bránit. Podobně nedokážou držet půst lidé hloupí a cítící náchylnost k tělu. Milují život, ale jen kvůli sobě. Naopak lidé moudří mají na životě rádi pouze to, že mohou konat dobro. A pak se zříkají potěšení světa, protože ta jen škodí. Mohou sice souviset s různými činnostmi a touhami, ale povahu mají podobnou.

26. Jak by se mohli rovnat činy těch, kdo se snaží dosáhnout věcí užitečných a stálých, a činy těch, kdo pouze touží dosáhnout úkonů plných rozkoše? Jinými slovy: žádným způsobem se nemohou rovnat. Je velký rozdíl mezi tím, kdo se snaží poskvrnit špínou škodlivou na tomto světě i na onom, a mezi tím, kdo se odtud snaží pozvednout úmyslem stvrzeným na nebesích.

27. Kdo pomíjí věci neškodné a lopotí se, se škodlivými, nemá se považovat za pilného.

28. Moudrý člověk snáší hořkost a útrapy jako by byly sladké jak med, protože ví, že nakonec budou neškodné.

29. Jak dobré a užitečné je činit dobře těm, kdo si to zaslouží, a jak špatné a bez užitku těm, kdo nikoli. Kdo tohle dělá, mrhá svým úsilím. Kdo činí dobře těm, kteří si to nezaslouží, dopadne jako déšť na písku. Zmizí v něm beze stopy.

30. Šťastný je ten, koho soumrak i svítání nalézají při práci, jež mu přísluší, a při práci… a který nepřijímá od světa nic než to, bez čeho nelze být. A koná dobro a brání zlu, dokud žije na světě.

31. Člověka se nesluší posuzovat podle řečí, ale podle činů. Řeči totiž většinou projdou bez následků, zatímco po činech přichází prospěch nebo újma.

32. Když se almužna předá ubožákovi, jenž ji potřebuje, je očividně prospěšná. Lék také uzdravuje, pokud se vhodně podá nemocnému. Ovšem poskytnout almužnu nepotřebnému je jako podat nemocnému nevhodný lék.

33. Kdo se drží daleko od hlupáků, drží se daleko od špíny a nechává svůj zrak i sluch, aby si od ní odpočaly.

34. Ze všeho času, vymezeného pro lidský život je pěkné to, co zabírá služba Bohu konáním dobra. Prostředí je to. co zabírají nezbytnosti, jichž se nelze zříci, jako jsou jídlo, pití, spánek a léčba občasných nemocí. Špatné je, co zaberou zlé činy.