Jihočeský kraj – PUTOVÁNÍ S KARLEM IV. – seriál o Karlovských místech


15. 9. 2016

Jihočeský kraj – kraj svárů i naděje

Jihočeský kraj je regionem bohatého kulturního dědictví, kde se mnohokrát psaly dějiny celé země. Význam kraje však narůstal až ve 13. století, kdy se sem zaměřovala pozornost přemyslovských králů s ohledem na vlivný i nevyzpytatelný rod Vítkovců a blízkost rakouských zemí, pozdějších habsburských držav. Také Karel IV. se k Jihočeskému kraji často obracel. I Otec vlasti totiž měl – tak jako ostatně téměř každý český panovník středověku – komplikované vztahy s jihočeskou šlechtou, především pány z Rožmberka, a habsburskými vévody, kteří často ohrožovali mocenské zájmy českých králů ve Svaté říši římské.

Dominantou Jihočeského kraje bylo královské město České Budějovice, které nechal vybudovat král Přemysl II. Otakar jako pevnou oporu panovnické moci v kraji a mocenskou protiváhu vítkovských statků. Tuto roli České Budějovice plnily i v Karlově době, a to i přesto, že se Vítkovci na přelomu 13. a 14. století rozdělili na několik rodů, u nichž se vědomí společné solidarity později vytratilo. Nejvýznamnějšími odnožemi Vítkovců byli zejména Rožmberkové a páni z Hradce. Karel IV. v Majestas Carolina znovu zařadil České Budějovice mezi nejvýznamnější královská města v Čechách. Sám město mnohokrát navštívil. Nejvýznamnější pobyty byly především ty, na nichž se v roce 1351 a 1361 setkal s habsburskými vévody. Ještě v roce 1378, jen několik málo měsíců před svou smrtí, se Karel v Českých Budějovicích objevil i se svým synem Václavem IV., aby vyřešil některé ze svých finančních závazků. Konkurenčním městem Českých Budějovic byl do značné míry Český Krumlov, jenž na počátku 14. století připadl Rožmberkům, kteří sem přesunuli své sídlo. Z města se tak stalo jedno z center kraje a zároveň výstavní panské sídlo.

Královským městem byl také Písek. Město bylo původně založeno z důvodu těžby zlata na řece Otavě a ochrany nedaleké Zlaté stezky, jež přes šumavské hvozdy spojovala Čechy s Podunajím. Mnohá privilegia Písku udělil už Karlův otec Jan Lucemburský, ale Karel to byl, kdo Písek povýšil na hlavní sídlo tehdejšího Prácheňského kraje a nařídil v městě vybudovat klíčovou solnici i obilný sklad, který byl největší v celém království. Z obilného skladu Karel zásoboval královské posádky a vojsko. V případě nutnosti obilí rozdával chudým a potřebným, např. za velkého hladomoru na počátku 60. let 14. století. Na místním hradě kromě toho Karel často a rád pobýval, stejně jako později jeho syn Václav IV. Za Karlovy vlády narůstal i význam Prachatic, původně trhové osady, kde se usazovali převážně obyvatelé německé národnosti. Prachatice se později staly majetkem vyšehradského probošta Jana Soběslava, který byl nejmladším synovcem Karla IV. z moravské větve Lucemburků. Velký rozvoj prožívaly také Strakonice, které patřily významnému rodu pánů Bavorů. Ti darovali podstatnou část místního hradu johanitům, kteří zde vybodovali kostel a klášter. Roku 1367 potvrdil tehdejší majitel panství Bavor IV. Strakonicím městská privilegia.

V Jihočeském kraji se rozkládal i bezpočet důležitých hradů. Jejich stavitelem nebyl pouze panovník, ale také šlechta. Tak například v roce 1355 Karel povolil rožmberským bratřím Petrovi, Joštovi, Oldřichovi a Janovi výstavbu hradu Helfenburk, jenž měl především chránit nedaleké město Bavorov. Nešlo o jediný hrad, který Karel těmto rožmberským bratrům, jež mu po několik let projevovali věrnost, povolil vystavět v jihočeských hvozdech. Týká se to i hradu Dívčí Kámen, jehož stavbu Karel povolil roku 1349. Rožmberský čtyřlístek stál v roce 1367 i za stavbou kláštera augustiniánů v Třeboni. Klášter se stal už krátce po svém založení významným střediskem umění a vzdělanosti. Jeho nadace navíc tvořily téměř čtvrtinu hodnoty pozemků a platů z celého Třeboňska.

Ve vztahu k Rožmberkům byl Karel velmi opatrný, avšak nedokázal zabránit četným sporům, jež během 50. let 14. století dokonce přerostly v otevřený odpor Rožmberků proti králi a Koruně. Ve sporu mezi Karlem IV. a Rožmberky šlo především o střet panovnické a šlechtické moci. Někdy před rokem 1357 Karel vybudoval královský hrad Hrádek u Purkarce (v Karlově době nazývaný Karlshaus), jenž se měl stát centrem nového panství odděleného od nedaleké Hluboké a držet tak hrdé Rožmberky na uzdě. U hradu vzniklo také nové městečko s farou. Když se na přelomu 50. a 60. let 14. století Karlovy vztahy s Rožmberky konečně uklidnily a normalizovaly, ztrácel Karel o hrad postupně zájem. Zřejmě jej takticky obětoval na úkor korektních vztahů s Rožmberky. Kolem roku 1370 tak již byl hrad opuštěný a chátral. Královský hrad Zvíkov ovšem Karel zveleboval, jak jen mohl. V Majestas Carolina jej dokonce zařadil mezi nezcizitelný královský majetek.

Karlův dlouhodobě napjatý vztah k Rožmberkům způsobil, že se pro něj Jihočeský kraj stal choulostivým regionem, ve kterém musel prokázat velkou citlivost a opatrnost, aby nenarušil křehkou mocenskou rovnováhu mezi panovnickou a šlechtickou mocí. Zároveň se jednalo o region, v němž mohl nejvíce z celého Českého království prokázat svou velkorysost a nabídnout panstvu spolupráci ve věci společného povznesení země po stránce hospodářské a kulturní. Ve vztahu k Rožmberkům tak Karel IV. vždy nesl naději na ukončení nepřátelství a zahájení plodného kompromisu. Jihočeský kraj byl proto pro Karla krajem svárů i naděje. Je jistě pozitivní, že nakonec zvítězila naděje a Karel IV. po letech půtek a nesvárů nalezl s Rožmberky společnou řeč, díky čemuž společně proměnili Jihočeský region v důležitý a kvetoucí kraj Českého království.

Redakce: Ondřej Chrást
Historické poradenství: Marek Zelenka

Zdroje obrázků: Wikimedia Common