Hospodář – 5. INSPIRACE Karla IV.


6. 9. 2016

Po prázdninovém oddychovém slavení narozenin Karla IV. pokračujeme s dalším dílem historického seriálu 10. INSPIRACÍ Karla IV. - Tentokrát představuje Karla IV. jako Hospodáře.

Připomínáme také, že putovní výstava se stejným názvem nadále putuje po ruzných koutech naší - karlovské - republiky. Sledujte stále náš kalendář akcí - "karlovská sezóna" rozhodně nekončí...

Hospodář

Jedním z faktorů, proč se stalo České království za Karlovy vlády prosperující a konkurenceschopnou zemí, byla promyšlená, odpovědná a vynikajícím způsobem zrežírovaná hospodářská politika státu. Za ní stál z větší části sám Karel, který rychle pochopil, že mu jeho předkové na českém trůnu odkázali zemi, jež se může pochlubit velkým přírodním bohatstvím. Zároveň mohl úspěšně navázat na dosavadní úspěchy českých panovníků ve věci podpory rozvoje měst a obchodu, těžby drahých kovů a četných ekonomických i hospodářských reforem. Ve středověku bylo však klíčovou podmínkou k tomu, aby byl někdo úspěšným hospodářem, také zapotřebí nerušeného vnitropolitického vývoje. Jinými slovy, v zemi musel panovat klid a mír. V tomto ohledu nemohl tehdy na českém trůnu sedět nikdo vhodnější, než Karel IV.

Položení základního kamene ke stavbě Karlova mostu.

„Po založení Nového Města pražského dal král Karel vysazovati zahrady a vinice okolo města Prahy a pro ty zahrady a vinice velmi přibylo obyvatelstva; v krátké době bylo vystavěno mnoho stavení. Dal také přivézti z Rakous velmi ušlechtilé druhy révy a vysázel je tam a pod hradem Karlštejnem, který tehdy začal stavěti. Na různých místech král také zřídil přemnoho rybníků, pro království velmi prospěšných. Když to viděli páni, šlechtici, řeholníci a prostí lidé, všude v Čechách vysazovali vinice, zahrady a zřizovali rybníky, vzdávajíce díky Nejvyššímu, že jim dal takového panovníka, pod jehož vládou se jim všechno dařilo.“ Beneš Krabice z Weitmile

Péče, kterou Karel věnoval hospodářským otázkám, souvisela nejen s jeho politickou koncepcí, jež měla z českých zemí učinit významnou a bohatou rodovou základnu lucemburské dynastie v Evropě, ale také se zděděnými přemyslovskými geny. Stejnou pečlivost a důslednost v oblasti hospodářsko-ekonomického rozvoje spatřujeme již u posledních přemyslovských králů, zejména u Karlova děda Václava II. Ten stál například za měnovou reformou, jež nastartovala mimořádně úspěšné období ve vývoji Českého království. Hospodářskou politiku nezanedbával ani Karlův otec Jan Lucemburský, i když u něj byla přece jen střídmější, jelikož v Čechách netrávil příliš času a jeho hlavní doménou byla zahraniční politika a diplomacie. Jelikož byl však král Jan úspěšným válečníkem i politikem, dokázal českým zemím zajistit mír a zbavil je větších válečných prožitků, jež ve středověku narušovaly hospodářský vývoj. Království tak prodělávalo úspěšné období. Rozšiřovala se plocha obdělávané půdy a zlepšila se úroveň chovu hospodářských zvířat. Dařilo se i řemeslům ve městech, které celou zemi zásobovaly kvalitními výrobky. Jak za Jana, tak i za Karlovy vlády navíc pokračovala vyhlášena těžba kutnohorského stříbra. Ještě jeden důležitý faktor úspěšného ekonomického růstu českých zemí musíme zmínit. Čechám se totiž za Karlovy vlády vyhnuly velké morové epidemie, jež od roku 1348 zuřily v západní Evropě a jiných částech kontinentu, kde nadělaly velkou paseku a vyžádaly si miliony obětí.

Vzhledem ke svému vysokému intelektu a včasnému důvěrnému seznámení se s potřebami země, ve které se od roku 1333 angažoval nejprve jako moravský markrabě, posléze jako mladší král, mohl Karel po nastoupení na český trůn v roce 1346 uvést ve skutek celý soubor opatření, reforem a nařízení na udržení dosavadní hospodářské konjunktury a také její prohloubení. Hospodářským a ekonomickým opatřením se Karel věnoval po celou dobu své vlády. Některé se časově překrývaly, jiné dokonce odvolávaly a znovu nařizovaly ve změněné podobě, takže je nelze výrazněji časově vymezit. Mnohé z nich se však kumulovaly do začátků Karlovy vlády, později do let následujících po Karlově císařské korunovaci v roce 1355, načež se s nimi setkáváme i na sklonku Karlova života a vlády.

Velkou pozornost věnoval Karel především zkvalitnění mezinárodního obchodu, jelikož si byl dobře vědom převažujícího tranzitního charakteru českých zemí. Pravděpodobně znal příběh významné obchodní magistrály z 10. století, která spojovala většinu oblastí Evropy s Kyjevem, a jež byla v důsledku invaze kočovných Maďarů odkloněna z Podunají na sever přes Krakovsko. Právě sem mířily české výboje raných Přemyslovců, jimž se podařilo postupně ovládnout větší část této obchodní magistrály, což přineslo českému státu nebývalý ekonomický rozkvět. V Karlových časech však již žádná významnější obchodní magistrála přes české země nevedla. Významnou obchodní tepnou byl však Dunaj. Karel proto navrhl impozantní a několik tisíc km dlouhou transkontinentální, převážně vodní tepnu, jež měla spojovat Černé a Severní moře přes Dunaj, zamýšlený dunajsko-vltavský průplav a splavněnou Vltavu a Labe. Tato tepna měla protínat české země a Prahu, a tak přinést Českému království bohatství plynoucí z vybírání celních poplatků. Pravda, vybudování dunajsko-vltavského průplavu se ukázalo jako úkol nad technologické možnosti tehdejší doby (ani v 21. století stále neexistují konkrétní plány na realizaci tohoto podniku), avšak Karel jim připravil půdu tím, že splavnil Vltavu a Labe, zřídil v Praze loděnice, a začal stavět říční obchodní lodě. Tato iniciativa nepřišla vniveč, jelikož usnadnila alespoň komunikaci a obchod v Čechách.

To naopak suchozemský obchod Karlovi plody přinesl. Využil totiž toho, že byl panovníkem Svaté říše římské, a přivedl k rozkvětu a neobyčejné prosperitě významnou Norimberskou cestu (s ohledem na zásluhy Karla někdy zvanou také jako „Via Carolina“). Ta spojovala Norimberk s Prahou, respektive české země se Svatou říší římskou. Karlovi se podařilo získat nejvýznamnější města, hrady a kontrolní stanoviště v Horní Falci, takže rozšířil vliv a české obchodní zájmy prakticky až k branám Norimberku, což usnadnilo dálkový obchod a přinášelo českým zemím bohatství plynoucí z této důležité tepny.

Ve snaze usnadnit dálkový obchod přes české země a zkvalitnění dopravy pustil se Karel také do velkorysé výstavby silniční sítě v Čechách, jež respektovala původní pohraniční zemské stezky, obchodní zájmy měst a strategicko-obranné funkce hradů. Díky tomu tato silniční síť bez větších odměn vytrvala až do příchodu novověku. Takto důmyslnou silniční síť bylo navíc možné snadno kontrolovat, a tak zabránit lupičům a banditům v přepadávání kupců nebo obchodních karavan. A byla to hlavně bezpečnost cest, jež v Karlových dobách lákala kupce z celé Evropy do Čech a Prahy, kde byl dle Karlova nařízení každý zahraniční obchodník nucen po určitý čas nabídnout své výrobky k prodeji. Karel tak chránil hospodářské zájmy svých českých poddaných, k čemuž využíval i svého vlivu římského krále a císaře. Mimo to zakázal při tranzitu směneční dohody, úvěr omezil na čtrnáctidenní lhůtu, a uznával pouze pražské míry a váhy, přičemž důsledně dbal na jejich dodržování. Tím došlo ke zkvalitnění a právnímu ukotvení obchodu i služeb v našich zemích.

„V téže době [1356] pan císař Karel, milovník spravedlnosti a pokoje, protože velmi často osobně předsedal při soudech, pobouřen voláním chudých poddaných, zostřil prudkost svého hněvu proti zlodějům a loupežníkům a zvláště proti těm, kdož takové lidi chránili a podporovali. A projížděje Českým královstvím, mnohokrát tvrzí takových lidí dobyl, spálil je a do základů rozbořil i osobně stíhal zločince a hubil je rozličnými tresty a nešetřil zlých.“ Beneš Krabice z Weitmile

Karel IV. zakládá vinice

Ke Karlovým zásluhám o rozvoj hospodářství v českých zemích patří i podpora českého vinařství. Jeho zásluhou byly vinnou révou osázeny svahy kolem Prahy i jiná místa v Čechách a na Moravě. Do země byly dopraveny i nové odrůdy, například z Burgundska. Pěstování vinné révy bylo pro hospodářský růst Českého království důležité z řady důvodů. Na rozsáhlých vinicích bylo možné zaměstnat velký počet lidí a královské pokladně připadal nemalý peněžní i naturální zisk z každé založené vinice. Nepřekvapí proto, že Karel v době vinobraní zakázal do Čech a na Moravu dovoz vín ze zahraničí. Za Karlovy vlády tak v zemích Koruny české kvetlo nejen vinařství, ale i pálení alkoholu, z něhož král dostával daň. Za zajímavost jistě stojí, že Karel také zakázal vývoz a prodej sazenic žateckého chmele, z něhož se vařilo vyhlášené pivo, jelikož se jednalo o cenný český vývozní artikl.

Svůj zájem Karel obrátil i k rybníkářství. Za jeho vlády byly v Čechách poprvé zakládány rybníky ve velkém. Mezi nimi i dnešní Máchovo jezero. Chov ryb býval ve středověku velmi výdělečný a důležitý, jelikož ryby bývaly na pěstování méně náročné, než hospodářská zvířata. Karlovi je v souvislosti s rybníkářstvím připisováno, že se zasloužil i o rozšíření nových druh ryb. Podle barokního vzdělance Bohuslava Balbína Karel přivezl do Čech například parmy. Často opomíjenou Karlovou zásluhou bylo také zřízení stálých královských obilných sýpek na mnoha místech země. Skladované obilí mělo sloužit v případě války nebo neúrody. Na počátku 60. let 14. století, kdy v Čechách zuřil krutý hladomor, právě toto opatření zachránilo velké množství lidských životů.

Při hodnocení Karlových zásluh v hospodářské oblasti je potřeba mít vždy na paměti, že největším Karlovým prospěchem v této souvislosti bylo, že dokázal své rodné zemi zajistit za celou dobu své vlády stabilitu, klid a blahodárný mír. Hospodářský rozkvět je totiž odjakživa neoddělitelně spjat se stabilitou země a vytvořením optimálního prostředí, ve kterém jsou aktivita a píle oceněny plodem úspěchu. Svou důsledností v potírání kriminality a ekonomických podvodů Karel navíc svým poddaným jasně demonstroval, že královská moc, jež byla ve středověku základním pilířem státní moci, nabízí poctivosti a pracovitosti své velkorysé rámě. Lidé tak již nemuseli být více spoutáni strachem a nedůvěrou. To se zásadním způsobem promítlo do hospodářského vzestupu zemí Koruny české, jež tehdy neměl obdobu v celé střední Evropě.

Seznam použité literatury bude uveden v posledním dílu.

Redakce: Ondřej Chrást
Historické poradenství: Marek Zelenka

Zdroje obrázků: Wikimedia Common