Budovatel – 4. INSPIRACE Karla IV.


5. 6. 2016

Po stále nekončících oslavách pokračujeme v dalším z našich historických seriálů - 10. INSPIRACÍ Karla IV. - tentokrát se seznámíme s Karlem IV. jako budovatelem.

Karlštejn.
Snad každý středověký panovník po sobě zanechal nějaký kamenný reliéf, ať již šlo o hrad, město nebo například most. Některé stavby přečkaly staletí, aby se jim mohli podivovat lidé dneška, jiné pohltil čas nebo bouře následujících věků. Karel IV. toho po sobě zanechal velmi hodně, neboť byl ve své činorodosti pilnější, než jeho předchůdci a následovníci na dvojím trůnu. Jako významný budovatel však zároveň prokázal neobyčejný cit pro založení celé řady staveb, jež nejenže přečkaly až do dnešní doby, ale mnohé z nich slouží svému účelu dodnes.

Ačkoli máme Karla jako budovatele spojeného především s českými zeměmi, první jeho velký stavební počin bychom v Čechách hledali těžko. Museli bychom totiž zamířit do severní Itálie, konkrétně do oblasti Toskánska, kde Karel cca 20 km východně od města Lucca založil v roce 1333 pevnost a městečko Montecarlo. Pevnost Karel založil z důvodu obrany samotného města Lucca a jeho nejbližšího okolí. První stavba spojená s budoucím císařem a králem je výjimečná z celé řady důvodů. Předně nese všechny rysy Karlova budoucího budovatelského díla. Byla založena s rozvahou a s ohledem na dlouhodobé strategicko-politické cíle. Zároveň obdržela jména odkazující na jeho zakladatele, neboť Monte Carlo lze volně přeložit z italštiny do češtiny jako „Karlova Hora“. Karel byl totiž odjakživa pyšný a tak trochu ješitný Lucemburk, který si pečlivě budoval obraz ideálního a aktivního panovníka, což mělo být demonstrováno právě tím, že stavby jím založené měly nosit jeho jméno.

„Toto království jsme nalezli tak zpustošené, že jsme nenašli jediný svobodný hrad, který by nebyl zastaven se všemi královskými statky, takže jsme neměli, kde bychom přebývali, leč v měšťanských domech jako jiní měšťané. Pražský hrad byl zcela opuštěn, pobořen a zničen, neboť od časů krále Otakara II. byl celý ztroskotán až k zemi. Na tom místě jsme dali nově vystavět veliký a krásný palác s velikým nákladem, jak je dnes kolemjdoucím patrno.“

Vita Caroli, kapitola VIII.

Po příchodu do Čech se dal Karel velkoryse do přestavby celého rozsáhlého komplexu Pražského hradu. Ten byl totiž od velkého požáru, jenž zde vypukl někdy kolem roku 1303, ve špatném stavu. Karel proto nechal vybudovat nový královský palác. To byl ale jen počátek Karlova budovatelského díla na Pražském hradě, který chtěl znovu proměnit v důstojné a reprezentativní sídlo českých panovníků i biskupa, neboť na Hradě měli svůj palác i pražští biskupové. Karlovou iniciativou tak na Hradě vyrostla kolegiátní kapitula, která byla později přestavěna do podoby dvoupatrového jednolodního kostela Všech svatých, a impozantní katedrála sv. Víta, jejíž základní kámen Karel položil spolu s otcem roku 1344 na oslavu povýšení pražského biskupství na arcibiskupství. Nové úpravy se dočkal také klášter sv. Jiří. S usilovnou péčí Karel zrekonstruoval i Vyšehrad. Ten byl opatřen novými a mohutnými hradbami. Do vrcholně středověké gotické podoby byla přestavěna i zdejší bazilika sv. Petra a Pavla.

Poté, co se Karel stal v roce 1346 i římským králem, ocitla se celá Praha v jednom velkém čilém stavebním ruchu. Karel totiž hodlal Prahu proměnit ve skutečnou evropskou metropoli, která by byla důstojným sídlem panovníka Svaté říše římské a Českého království. V roce 1348 proto Karel založil Nové Město pražské, které obsáhlo několik do té doby prosperujících mimopražských osad a také novostavby koncentrující se kolem dvou svatostánků, jež Karel shodně založil o rok dříve. Nejprve na paměť své korunovace českým králem založil chrám Panny M. Sněžné. O něco později i klášter na Slovanech (emauzský), který byl určen pro mnichy slovanského obřadu, jelikož Karel hodlal navázat na starší cyrilometodějskou tradici v českých zemích. Spolu s množstvím nových stavebních parcel a na svou dobu velmi moderně vyměřených a rozsáhlých náměstí i ulic se Nové Město pražské stalo kvetoucím a prosperujícím městem. Po založení Nového Města se Praha zařadila mezi největší a nejlidnatější metropole v celé Evropě. Počtem obyvatel později převyšovala pražská města i říšský Norimberk nebo anglický Londýn. Na budoucí rozvoj metropole měly velký vliv i založení nového Kamenného (Karlova) mostu v roce 1357, jenž spojoval oba vltavské břehy, a pochopitelně také vysokého učení pražského.

„Zajisté mezi jinými starostmi našich zaměstnání, jimiž se náš duch jako rozvlněné moře každodenně znavuje pro prospěšný stav státu, v úvahách zvláště se vynořuje a v horlivém přemýšlení opětovně uvažujeme, v důkladném rozjímání rozvažujíce, jak by se naše dědičné České království zelenalo veškerou krásou, kvetlo pokojem, majíc hojnost závistníků nebálo se ztráty, jak by obecné dobro a prospěch řečeného království nesl ovoce a jak by se sama vláda, z dobrého k lepšímu narůstajíc, jako novým pěstěním věrných mohla rozšiřovati, aby jeho skvělost a rozmnožené štěstí, jehož výsledkem je obecný prospěch naší dobré pověsti, hlásajíce oslavu rozveselovaly a osvěžovaly naši mysl…“

Zakládací listina Nového Města pražského, duben 1348

Budovatelský elán Karel rozprostřel po celé zemi. V lesích povodí Berounky založil v roce 1348 hrad Karlštejn, který se měl stát místem uložení korunovačních klenotů i relikvií Svaté říše římské. Výstavba trvala několik let a do plného provozu byl hrad uveden až v roce 1357. Výzdoba hradu, včetně slavné kaple sv. Kříže, však pokračovala až do roku 1365. Ve své péči o bezpečnost hlavních obchodních tras Karel založil také nové královské hrady. Nejznámější z nich jsou hrad Radyně nedaleko Plzně a Kašperk, jenž byl založen u Kašperských Hor, kde sloužil k ochraně zlatých dolů a zemské stezky. V Karlově době byl poměrně známý i jihočeský Hrádek u Purkarce, neboť vzhledem k tomu, že jej Karel nařídil vybudovat v blízkosti rožmberského panství, dostali se mocní Rožmberkové do konfliktu s královými úředníky i králem samotným. Snad i z tohoto důvodu Karel později ztratil o hrad zájem, a ten tak chátral. Jedná se o zřejmě jedinou větší Karlovu stavbu, kterou můžeme označit za neúspěšnou.

To naopak Karlovy Vary se ukázaly jako podnik nadmíru úspěšný. Kolem roku 1350 Karel uspořádal loveckou výpravu v loketských lesích, při které údajně osobně objevil později světově proslulá léčivé zřídla. Na nich nařídil vybudovat lázně. Jelikož zde brzy vyrostla prosperující osada, nadal jí Karel v roce 1370 stejnými městskými právy, jakými se honosil nedaleký Loket. Sám Karel se v lázních několikrát léčil ze svých zdravotních potíží s klouby, jež jej v pozdějším věku často trápily.

Stopy Karlova budovatelského díla nenalezneme pouze v českých zemích, ale i také na mnoha místech střední Evropy. Ve svém oblíbeném Norimberku, kam Karel často svolával říšské sněmy, a kde se mu v roce 1361 narodil dědic Václav IV., byl z jeho iniciativy vybudován kostel P. Marie. Ve slezské Vratislavi, která byla po většinu středověku součástí zemí Koruny české (dnes Polska), Karel založil klášter augustiniánů, na jehož půdě vyrostl impozantní kostel sv. Doroty. Také hrad a klášter celestinů Oybin u Žitavy, jenž byl Karlem založen v roce 1369, se dnes nachází mimo hranice současného českého státu. Staveb spojených s Karlem, jež vznikly mimo české území, je bezpočet. Zmínit bychom ale jistě ještě měli například kanonii řádu augustiPoložení základního kamene ke stavbě Karlova mostu.niánů v Nieder-Ingelheimu na Rýně, jíž Karel založil v údajném rodišti císaře Karla Velikého, na jehož odkaz chtěl v roli římského krále navázat. Výraznou stopu Karel zanechal i na braniborském hradě Tangermünde, který si zvolil za svou severskou rezidenci poté, co bylo Braniborsko v roce 1373 připojeno k české Koruně. Karel hrad opatřil novým opevněním, zrekonstruoval obytný palác a v roce 1377 na Tangermünde dokonce zřídil kolegiátní kapitulu.

 Jako budovatel Karel obstál výtečně. Většina staveb, jejichž založení inicioval, totiž přežila do dnešních dnů a stala se z větší části světovým kulturním dědictvím, jež k nám přijíždí každoročně obdivovat celý svět. Nejde však pouze o jejich významnou duchovní a kulturní úroveň, ale i o nadčasovou funkčnost, kterou plní i ve 21. století. Není snad Karlův most i nadále jednou z hlavních komunikačních tepen spojující oba vltavské břehy? A co Pražský hrad, který je stále sídlem hlavy českého státu? Jen v málokteré evropské zemi jsou středověké stavby natolik úzce spojeny s životem moderní a vyspělé metropole, jako právě v Praze. Karlův moudrý budovatelský duch nás tak ovlivňuje i nadále.

Seznam použité literatury bude uveden v posledním dílu.

Redakce: Ondřej Chrást
Historické poradenství: Marek Zelenka

Zdroje obrázků: Wikimedia Common